Není nad to si dát sklenku dobrého vína a posedět s cigaretou na balkóně svojí oběti. Vždy jsem si tenhle rituál dopřával a nemíním si ho odpustit jen kvůli svým depresím. Samozřejmě by bylo bezpečnější vykonat práci a zmizet jako většina nájemnejch vrahů, ale já chci být a jsem originální. Proč se vůbec nebojím vlastní smrti? Jednoduché to právě ona je mou zbraní a já rozhoduji, kdy vystřelí. Nevyžívám se ve své práci zabijáka, takže nějaké to osvěžení vždy přijde vhod.
Píše se rok 2044 a svět je vzkvétající metropolí a křižovatkou veškerého obchodu v téhle zatracené galaxii. Všude se to hemží emzáky a lidé no nejsou to co bývali, ale pořád si zachovávají svoji otravnou touhu po ničení. Jeden zatracenej podnikatel s tykadlama chce zabít parchanta co mu přebral zakázku a ještě mu brousí manželku. No jenže, aby toho nebylo málo, tak je to člověk. Vlastně si někdy připadám jako krysa mezi těma všema prašivejma broukama a divnejma zelenejma mužíčkama z vesmíru.
Ovšem zpět k tématu jsem zabiják a díky vzájemné nevraživosti mám pořád co dělat. Jeden chce oddělat toho a jinej zase onoho, ale má to svoje pravidla. Vlastně jen jedno a hodně podstatný. Nikdy, ale opravdu nikdy tě přitom nesmí nachytat pořádková služba. Stačí jen malej náznak, že si oddělal zmrda co znásilňuje malý děti a máš mozek po celým hajzlu. Nestihneš se ani utřít a odříkat odčenáše. Všechno proběhne pěkně rychle a čistě, přesně tak, jak to má vláda ráda.
Nebudeme si nic namlouvat, sice jsem docela dobrej ve svým řemesle, ale konkurence se mě snaží pořád dostat. Jenže já smrt viděl a pozval jí na panáka což oni nevědí. Já jsem pánem místního hřiště a i přes jejich už otravný pokusy mě zabít stále dejchám.
Vzkaz pro vás pánové.
Pokud se mě pokusíte ještě jednou zabít, tak nedopadnete dobře a já si to s tou vaší rodinkou přijdu osobně vyřídit. Je mi jasný, že tohle z mího počítače dostane hned po tom co to uložím, takže doufám, že vám bude tenhle vzkaz stačit.
BOB záznam první a poslední
Meonys 
(mimo téma : v předposledním řádku je pravopisná chyba)
Tohle je první věc, co si od Vás čtu. Styl psaní mi sedí a vcelku nemám co rozebírat ani kritizovat. Jsem fanouškem slova emzák. Tento komentář budiž přičten k těm pozitivním! 🙂
Konečně jsem se dostal k tomu vůbec odpovědět (vánoce jsou děsná část roku).
Moc děkuji za komentář a samozřejmě jsem rád, že je pozitivní. Tohle zrovna je taková moje nostalgie na to, když jsem začínal, protože jsem tímhle oživil a přepsal svoji prvotinu. Doufám, že se mi povede dostat se k dopsání dalšího dílu nebo snad i nějakého rozpracování příběhu, kniha mi bere víc než by měla.
Ovšem ještě jednou děkuji a musím se ještě podívat na tu chybu. Ovšem to je otázka příštího týdne 🙂
Mimochodem pěkný blog se zajímavým obsahem.